4story

Temná válka: Stín padá na Kuznes
Jednoho rána jsem se vzbudila a ve spěchu jsem popadla zbroj a navlékla si ji a utíkala jsem do Kuznes.Ale když jsem vyběhla ven zjistila sem že jsem si zapoměla zbraně.Když sem se vrátila pro zbraně,vyhlédla jsem z okna.Všimla sem si že z Východní Elixie utíkají Baraci.Když přeběhli všichni začala jsem je sledovat.Ani ne po čtvrt hodině jsem si všimla že utíkají do Svatého háje.Řekla sem si že o jejich útěku řeknu Generálu Payonovi.Když jsem procházela Sarnisem potkala sem Retrama.Když jsem mu řekla o útěku Baraků zavrtěl nad tím hlaou a řekl ať spěchám do Kuznes říct to Generálu Payonovi,kývla sem a běžela jak nejrychleji to šlo.Když jsem dorazila do Kuznes v severní bráně byli Valoriánci,stáli ke mě zády.Vzala jsem svůj luk a vystřelila.Můj první šíp zasáhl Valoriánce do srdce,má druhá střela nebyla tak úspěšná,zasáhla druhého Valoriánce do levé nohy a zhroutil se na zem.Ale pak mě do boku zasáhl šíp,vystřelil ho ten třetí zřejmě bojovník,měl na zádech sekyru.Neváhala sem a hodila mu nůž přímo do srdce,šla jsem k tomu třetímu,omráčila jsem ho a odtáhla pryč,pak jsem došla k Payonovi a ten ho uvrhnul do vězení,pak jsem mu řekla vše o Baracích.Payon pak řekl že tak se chovali Baraci když se blížila válka,utíkají.Když sem pak dostala dům abych se zdržela tak jsem procházela kolem vězení a tak sem se rozhodla ře se podívám po tom Valoriánci.Když sem přemluvila stráže aby m k němu pustili tak uběhla asi hodina já nevím,a když sem se dostala k věznivi tak sem ho viděla.Byl mladý asi tak 19 let,víc mu být nemohlo.Zeptala jsem se ho na méno a on odpověděl: Steppenwolf.Nad tím ménem jsem se zamyslela.Otočila jsem se na patě a zadumaná nad tím kde jsem to méno slyšela jsem odešla.Když jsem vyšla ven bylo něco kolem 6 hodiny a tak sem si řekla že se pudu vyspat.Když jsem se ráno probudila slyšela sem dětský křik.Koukla sem se z okna,hráli tam podivnou hru o které sem nic nevěděla,něco mi napovídalo že si hrají na bojovníky,vzala jsem si zbroj a šla jsem do knihovny.Obcházela jsem tam regál po regálu až sem našla knížku kde jsou záznami s válkou proti Valoriánu a jaké jsme utrpěli stráty.Když jsem se dostala k poslední válce,našla jsem tam v závorkách napsáno:Valoriánci se rozhodli pomstít se Derionu za zničení poloviny armády Valoriánu.Řekla sem si že to bude nějáká blbost tak sem tu knihu zavřela a vrátila na původní místo.A pak se to stalo,moje smysly mi řekli že někdo vystřelí,akorát sem uhnula rukou aby jí neminul šíp,koukla sem se směrem odkud šíp vystřelil,bylo to nějáké dítě s mečem na zádech a lukem.Něco mi říkalo že to dítě se něják připravuje na bitvu,sáhla sem po dýce.Hodila sem jí přímo do jeho plátěné košile a ta ho připoutala ke dřevěné zdi.Šla jsem blíž k němu.Když sem se ho zeptala kolik mu je řekl že je mu 14,já sem mu řekla že je na svůj věk něják malý.On řekl že se to stává,vytáhla sem svůj nůž a řekla sem:Najdi si jiné cíle po kterých střílej,ještě někoho zastřelíš.Pod se mnou na střelnici trochu si zastřílíme.Když jse došli ke střelnici,byli tam jen dva volné terče.Tak sme oba šli k jednomu a já tomu klukovi řekla:Ať zaměříš jak zaměříš stejně mineš.Řekla jsem mu jak zasáhnout cíl a nemířit,vzala sem šíp,vložila do tetivy a vystřelila ozval se zvuk jak železo naráží do dřeva,ten kluk si pískl a řekl páni,šíp doletěl doprostřed.Řekla sem:Ted ty.Udělal to samé trefil se o kousíček vedle.Dobré pár dní cviku a budeš to mít.Jak se vlastně menuješ?Lordan.Tak jo Lordane cvič já du za Payonem.U Payona to nebylo něják zvláštní prostě tam byla bojovnická rada.Shodli jse se na tom že se chystá válka a Baraci se chtějí před ní ukrýt a že brzy ta skupina co šla do Svatého háje.Brzy utečou Luntar s Corkem do Propasti tajemství k Philarpovi a Crowner tam taky uteče,Znovu udělají díru dokamene který brání vstupu do jeskyně kde se ukrýval Morabia před deseti lety,pak jeden bojovník řekl že ti Baraci hezky poznají kdy bude válka,pak další bojovník řekl že by se ta zpráva měla donést Císaři,řekla jsem že jí tam vezmu.Všichni se na mě podívali a řekli že by to nebyl špatný nápad,a pak někdo dodal že by sem tu nechyběla,to mě ročílilo začala sem se rozhlížed kdo to řekl,řekl to nějáký mladý bojovník typla bych ho na 30 let.Nejrdši bych po něm hodila dýkou,Payon přetrhnul moje úvahy a dal mi dopis pro Lopesu.

Temná válka: Průzkum
Když jsem běžela k Lopesovi,párkrát mě zastavila stráž v paláci,a ptali se mě kam běžim takovým kvapem,stačilo je jilcem meče švihnout do břicha pak zmlkli a pustili mě dál.Když jsem stála u Lopesy strkala sem mu dopis do ruky ale on ho stejně nevzal,chtěla sem mu dát taky ránu mečem ale bála sem se co pak udělá tak sem na něj trochu zakřičela: Vemte si to!Ani ne tak nahlas jako mírně,spíš sem ho vylekala.Dala sem mu dopis a čekala sem co řekne,nakonec mi dal dopis zpátky a řekl at du do Alsenikovi školy magie a říct tamnějšímu veliteli aby postavil hlídky a vytvořil skupinu průzkumníků aby se podívali co má Valorián za lubem.Nakonec dodal abych nechodila pěšky a řekla mágovy ve vedlejší síni aby mi otevřel portál do Alsenikoi školy magie.Uklonila sem se a odešla.Asi po půl hodině Vyjednávání s tamnějším velitelem sme se dohodli na jedné skupině průzkumníků,a prý pod podmínkou že budu těm průzkumníkům velet já mi dal 10 mužů.Když sme pak vyrazili do Ardiru na průzkum,prošli jsme pevností která nám byla povědomá,pak sem se v myšlenkách stratila u Kuznes a toho Valoriánce jak se asi mají.No Valoriánec jak věděla se moc dobře nemá.Zasnila sem se jak by bylo doré kdybych mohla v Kuznes zůstat.Ale ne důležitější je být tam kde jsem.Dali jsme si krátkou přestávku.Asi po hodině jsme dorazili do Svátosti duchů,dorazilo nás tam 5,zbytek zůstal v pevnostech.Zbylé 4 lidi jsem tam nechala a šla zpátky do Alsenikovy školy.Cestou zpátky jsem se zdržela v té pevnosti.Okamžitě jsem ji pustila z hlavy a odešla.V Alsenokově škole sem použila portál na cestu zpátky s dopisem pro Lopesu.Tentokrát den dopis vzal a nechal mě jít.Právě v době noci sem dorazila k Předním strážím Kuznes.Několik hodin sem chodila po Kuznes.Vyhlédla sem si strom a vylezla si na něj,sledovala sem okolí,byla sem ve výhodné pozici díky čtyřem větvím těsně u sebe.Seděla sem tam asi hodinu,pak sem usla.Vzbudila sem se asi hodinu před svítáním,po Kuznes chodilo jen pár lidí,jen jeden felin jinak smotní lidé.Když se ten felin podíval na strom nevšiml by si mě kdybych se nepohla.Měl u sebe luk,právě natahoval tetivu a mířil,naštěstí sem skočila dřív než šíp doletěl.Ale měla sem smůlu,šíp mě zasáhl do levé ruky.Na zemi sem se stěžka zvedla a šla sem k oštřovatelce,zastavila sem se u toho felina,zeptala jsem se ho jak se menuje,odpověď mu chvíli trvala ale pak ze sebe vysoukal:rozik,hmm roziku příště se podívej na co míříš a šla sem dál,ještě se otočil a řekl: omlouvám se.Ošetřovatelka řekla že sem měla namále chyběl kus a byla bych zmrzačená.Poděkovala sem a vyšla,ten felin seděl u kašny a zíral na východ slunce.Rozhodla sem se za ním zajít,ale zastavil mě Payon.Prý má další zprávu o přesunu baraků.Řekl že budu spolupracovat s jedním zaříkávačem.Když bylo odpoledne dorazil ten zaříkávač se kterým mám spolupracovat,v dalších 5 hodinách sme probírali náš úkol,další hodinu sem si povídala s tím zaříkávačem,seznamovali sme se,jmenoval se Jurko.Asi hodinu po západu slunce sem si všimla postavy která utíkala od věznice.Bežela sem k ní,moc nepospíchala,dohnala sem ji a okamžitě obrátila.Byl to on!Ten Valoriánec.Zabila sem ho,nemilosrdně a rychle.

Temná válka: Vydání na pospas
Bylo ráno,bílé ráno,já byla u sebe doma a ležela,byl to jen sen?nebo skutečnost?pak sem se koukla na zbraň a byla na ní zaschlá krev,byla to skutečnost.vzala jsem si zbroj a vyšla ven,bylo podezřelé ticho.Nikde nikdo,zdálo se mi to jako past,došla sem doprostřed Kuznes a odevšať vyrazili Valoriánci.Svoje zbraně sem zapoměla doma.Byla jsem nucena jít s nimi.Asi po hodině na mě jeden promluvil,aly bylo divné že Derionsky.Říkal že mě vedou do nějákého tábora jménem Lonbaley,celou cestu sem se dívala do země,ani sem si nevšimla že jsme v Kokumě.Měla sem svázané ruce a nemohla sem s nimy hýbat.Ten Valoriánec co promluvil derionsky měl u sebe Derionský slovník,byl to běžec,o půl hlavy větší než já,pak zastavili na nějákem rozcestí a sešli z cesty byla tam prohlubeň,vlezli do ní a rodělali oheň,mě v podivném stylu jemně usadili a opřeli o kraj prohlubně.Zavřela sem oči a spala,spala sem asi hodinu a pak mě probudil nějáký šramot nademnou.Koukla sem se nahoru.Vlk!V ohništi byl pár hořících klacků,vzala sem jeden a začala sem zvíře zahánět,začala mu hořet srst a začal utíkat,já si zas sedla a v klidu spala.Ráno mě probudili Valoriánci s otevřenou pusou,vedle mě ležet ten vlk z noci,nebyl mrtvý,jen se bál a nechtěl se ode mě vzdálit na krok.Byl popálený,hladový a vyprahlý,poprosila sem o jídlo a vodu,pak sem to dala vlkovi,měl na pár místech holou kůži.jinak mu nic nebylo.Valoriánci se rozhodli že mi ho nechají.Šel poslušně vedle mě a občas zakňučel protože sem mu nechtěně šlápla na packu.Když sme zas sešli z cesty na odpočinek,skusila sem si na něj sednout,unesl mě šel stejně jako předtim,dohnala sem Valoriánce a sesedla,jídlo sem zas dala vlkovi,pití sem rodělila,já se trochu napila a pak sem to dala tomu vlkovi,Valoriánci na mě koukali a divili se proč se k tomu zvířeti chovám tak pekně.K odpoledni jsme dorazili do Lonbaley,šli jsme za nějákým generálem Oliverem,ten rozhodl ať mě dovedou ke králi.Po nějáké době sme vyrazili,byl večer,šli jsme asi pět deset minut a pak sme zastavili.Valoriánci udělali tábor........(po chvíli)......všichni spali jen já ne,rozhodla sem se utéct.Vyšla jsem na cestu a nasedla na vlka,běžel asi 10 minut,dorazili jsme na rozcestí.....(po chvíli rozhodování).....šli jsme na východ,jeli jsme pomalu.....(mezitím ve Valoriánském tábořišti).....bylo ráno,první se vzbudil ten Valoriánec co uměl Derionsky,když viděl že jsem zmizela,okamžitě vzbudil celý tábor a začali mě hledat,kolem tábora mě nenašli,tak se rozjeli po Valoriánu.Našli mé stopy po cestě.Šli podle stop.........(mezitím u mě)........Poznala jsem že jsme v Nezaku.Rozhodla jsem se najít Jezero Naresuan a použít portál do Markutu.Obcházela sem furt dokola,nevím co to bylo za pevnost ale nechtěla sem do ní jít.Pak jsem uslyšela hlasy,byly mužské,derionské,Fredrik!Alsenický opravář nebo něják tak.Pak už jsem poznala kde jsem,u Nibelhiemu.Usmála sem se.Pak sem uslyšela něčí křik,ozývalo se to z Nibelhiemu.Chtěla jsem tam jít,jenže tam byl on a já byla ušmudlaná mohl by si mě splést z Valoriáncem.Snažila jsem se aby mě neviděl,ale ten prevít si mě všiml už předtím,sledoval mě jak se pohybuju.Smál se,celkem potichu ale já to slyšela.Najednou se ozval znovu ten samý křik,přede mnou leže něčí dýka,vzala sem ji a utíkala do Nibelhiemu,teď mi bylo jedno jestli mě uvidí.Křik se ozýval dál a dál a furt hlasitěji,najednou se předemnou oběvil obrovský gigant větší než ostatní.Někoho svíral v ruce.